Historie

Na začátku roku 2008 jsme si rozkopali první kurt, a tak se celý rok odehrál jen na jednom hřišti. Poprvé jsme neuspořádali žádný turnaj. Také tréninky kvůli rozpracovanému kurtu vázly. Proto bylo překvapením, když jsme okresní soutěží prošli stejně hladce jako první rok. Náš hlavní sok - Žralok-Toldo tým se dokonce spojil s rozpadnuvším Baklažánem, aby vytvořil sílu, která nás konečně položí na lopatky, ale marně. Honzovi junioři na odchodu ze své kategorie se začali zapojovat do našich soutěžních zápasů, většinou úspěšně.

Druhý ročník soutěže se nesl ve znamení snahy porazit nás. Opět se to nikomu nepodařilo, i když naše vítězství už nebyla tak jednoznačná. Častokrát jsme se trápili. Kromě nemnoha výjimek jsme vyhrávali stále nejtěsnějším rozdílem 5:4 a soupeře tak přiáděli k šílenství. Turnaje jakoby ztratily význam. Dostaly se do stínu soutěže. Naši junioři pod vedením Honzy zase vyhráli krajskou soutěž.

Rok 2006 přinesl obnovu okresní soutěže v nohejbalu. Přebor nás zaměstnával tak, že jsme v létě vypustili turnaj trojek a uspořádali jsme jen dvojky. V okresním přeboru jsme sice byli favority, ale hladkost, se kterou jsme procházeli, překvapil nás i soupeře. Měli jsme i štěstí, faktem ale je, že jsme za celou sezonu ani jednou neprohráli. Díky soutěži se ale také odtrhli naší žeravjáci. Ti vytvořili své mužstvo, takže i sami trénovali a opustili naše řady. Na druhou stranu:z juniorů Honzy Kováče se už vyklubali solidní hráči, kteří to ve své kategorii dotáhli až k vítězství vkrajském přeboru žáků.

Rok 2005 byl slabší na klasické turnaje, takže těch opravdu kvalitních se na okrese odehrálo pouze šest. Nám se ovšem podařilo tři z nich vyhrát (1xB-tým a 2x A-tým). Poprvé jsme si zajeli srovnat výkonnost do Uherského Hradiště,Drnovic,Velkých Pavlovic a Brna. I když na okresní úrovni jsme se trvale usadili společně s Lužákem na špičce, v Brně a Drnovicích jsme poznali,jak trapní můžeme v souboji s opravdovými nohejbalisty být. Náš web dostal nový a kvalitnější kabát a stal se opravdovým zdrojem informací nejen pro nás,ale i pro ostatní nohejbalisty na okrese.

Na začátku roku 2004 jsme si konečně zřídili webové stránky, kde zveřejňujeme nejenom informace o nás,ale i výsledky a komentáře k turnajům na okrese. Turnaje v halách jsme buď promeškali nebo byly zrušeny, takže jsme turnajovou sezónu začínali až v květnu. A začali jsme skutečně katastrofálně. Kromě turnaje dvojek jsme nebyli schopni se nikde dostat ani přes čtvrfinále, ale během srpna se to zlomilo a v závěru sezóny jsme naopak sbírali jeden úspěch za druhým. A nejenom A-mužstvo, ale i B-mužstvo a žeravjáci, kteří začali hrávat pod jménem Balvani.Na webu jsme zveřejnili žebříček mužstev našeho okresu, kde jsme okupovali na konci sezóny 2.,3. a 7. místo. Navíc jsme opět rozšířili svoje řady - už na 14 členů.

Rok 2003 začal ještě veseleji než náš první. Po předchozích pracech bylo udržování hřiště hračkou. Začali jsme naplno hrát, a tak, když se k nám postupně přidali kluci ze Žeravic i Kyjova, byly někdy oba kurty kapacitou nedostačující. V červnu roku 2003 jsme uspořádali turnaj \"dvojek\", na který přijelo 14 týmů. Jako první na okrese jsme založili tradici turnajů ve \"dvojkách\". Rok se nesl ve znamení „smolných úspěchů“, kdy jsme téměř na každém turnaji končili „na bedně“, ale bez vavřínů nejvyšších. Pozitivní bylo i to, že se pravidelně turnajů začalo zúčastňovat už nejenom mužstvo zakladatelů, ale i tým sdružený kolem Ladě Semmlera, i když zatím ne pod názvem SAKO.

Při budování kurtů jsme měli usnadněnou práci tím, že plocha byla relativně srovnaná a škvárový povrch s příměsí kamení byl pro položení antuky taky dostačující. A tak se koncem června 2002 na vracovské občany smály dva antukové kurty s umělohmotnými čárami. V srpnu jsme uspořádali první turnaj, kterého se zúčastnilo 19 skvělých mužstev a tak i největší místní skeptici museli uznat, že nohejbalový klub si ve Vracově své místo zaslouží. Do konce roku 2002 se naše řady rozrostly a tak jsme první rok své působnosti uzavírali v počtu deseti členů.

Během roku 1999 jsme zjistili, že turnaje se pořádají i jinde a tak jsme se rozhodli pokoušet štěstí. Zúčastňovali jsme se jich se střídavými výsledky a pomalu začali přemýšlet o turnaji vlastním. Ve Vracově ale nebylo žádné vyhovující hřiště (sportovní hala s extrémně nízkým stropem a betonový plácek na koupališti s dvojnásobně většími rozměry nepřicházeli v úvahu). Na podzim 2001 jsme se dověděli, že bývalé házenkářské hřiště ve sportovním areálu je k dispozici a okamžitě jsme se chopili šance. Město dalo souhlas s naším návrhem vybudovat nohejbalové kurty a tak jsme se dali do práce. Založili jsme klub, který jsme zaregistrovali na ministerstvu jako NK SAKO VRACOV. Zakládajícími členy klubu byli: Zdeněk Šmýd, Marek Macúch, Jiří Dolan, Pavel Polášek, Dušan Hrubý, Miloš Houdek a Michal Rusňák. Na ustavující valné hromadě jsme zvolili vedení a turnaje už jsme objížděli pod názvem „SAKO“.

Všechno začalo v létě 1998, když Pavel Polášek přišel s nápadem obnovit nohejbalovou trojku ze střední školy. To se sice nepodařilo, ale vznikla trojka ve složení Pavel Polášek, Zdeněk Šmýd, Marek Macúch, která se zúčastnila turnaje v Žeravicích a k překvapení všech vyhrála.